Dětský pokoj je pro naši ratolest zázemím. Dětský pokoj je "doupě", kam se dítě může schovat před celým světem, i před námi, proto se tu musí cítit dobře. Navíc vývojová psychologie jednoznačně prokázala důležitost vlivu podnětů, které na dítě působí. Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ovlivňuje 
nejen jeho současný vývoj, ale také jeho budoucnost. Proto je vhodnost zařízení dětského pokoje tak důležité.
Základními kritérii při výběru dětského nábytku je samozřejmě poměr ceny a praktického využití. Dobré je zvážit vše dopředu. Jestliže zařizujete pokoj miminku, řekněte si již nyní, zda až bude potomek větší, dostane jiný nábytek, nebo mu vyměníte jen postel a přidáte psací stůl, ale ostatní kusy nábytku v pokoji ponecháte. Myslete na to, že barevné pojetí pokoje se pravděpodobně bude s věkem měnit, a tak pokud dhceme nějakou část nábytku zachovat, určitě při nákupu volíme neutrální barvy, ideálně bílou, eventuálně hnědou. Aby pokoj lahodil oku a tedy i dětským smyslům, prostor doladíme vhodnými doplňky a vhodnou optimistickou malbou.
Mít svou vlastní postel, pár poliček v šatníku a svůj stůj se židlí, to je splnění základních potřeb každého dorůstajícího a dospívajícího dítěte. Je to však málo. Každé dítě potřebuje především prostor ke hře a rodiče právě zaplněním tohoto prostoru dítě směrují – někdy až trochu násilně. Ve sportovní rodině např. nebudou v dětském pokoji chybět žebřiny nebo šipky na zdi, v hudební zde bude kytara či piano, ve vědecky založené dětský mikroskop a dalekohled. Nejlepší zařízení pokoje je takové, které poskytuje dítěti všechny možnosti – samo začne postupem časem k některé činnosti více inklinovat. Nezapomínejte, že dítě by nemělo naplňovat vaše sny, ale ty své.
Větší dítě by si mělo design pokoje s vaší pomocí vybrat již samo. Je to pro něj krásná příležitost, jak si vytvářet a upevňovat svůj názor, svůj vkus. Menšímu dítěti bychom měli dát možnost volby mezi dvěmi variantami. Sourozenci mají před sebou obrovský úkol: dohodnout se. Jestliže je to problematické, nenechávejte to jen na nich, pomozte jim vytvořit žebříček kritérií, se kterým se pak budou učit kompromisu. Každý by měl snadněji ustoupit z toho, co je pro něj podle žebříčku méně důležité.
U menších dětí dbáme velký důraz i na bezpečnost. Nezapomemene zajistit zásuvky, šuplíky a hlavně okna. Nezaplňujeme zbytečně pokoj drobnými věcmi, které dítě může zkoušet v určitém věku ochutnávat. Všechny hračky v pokoji by měly neustále odpovídat věku dítěte. Pokud mají dveře do dětského pokoje klíč, uschováme jej na pozdější časy a dáme ho dítěti až k nějakým starším narozeninám – bude to symbol jeho samostatnosti a také naší důvěry v něho.
