Na konci uplynulého roku 2016 myčka nádobí “oslavila” neuvěřitelných 130 let. Pro většinu z nás je to téměř nepředstavitelné. Do českých domácností totiž myčka pronikla až v 90. letech, kdy se okolnímu světu otevřely naše hranice. Jakkoliv dnes myčku bereme jako samozřejmost, nebylo tomu tak vždy. A existovaly časy, které si již neumíme představit, kdy myčka nádobí byla známkou nejvyššího a nejmodernějšího vybavení a představovala jakousi chytrou domácnost minulých časů.
Američanka Josephine Cochranová vždy patřila do vyšší společnosti. Její dědeček John Fitch byl slavný vynálezce a právě z jeho dílny vzešel parník. Josephine se provdala, užívala si života bohaté paničky a společně s manželem velmi často pořádali večírky. Přesto jí tu a sem na jejím dokonalém životě něco vadilo. Bylo to například její služebnictvo, které po každém takovém večírku při úklidu rozbilo velké množství jejího oblíbeného historického porcelánu. Jelikož ji nebavilo drahocenné nádobí umývat sama, rozhodla se, že nastal čas vymyslet funkční myčku nádobí.
Nebyla prvním vynálezcem, který se o to pokusil. Ale byla první vynálezcem, a dokonce v sukni, která uspěla. Po mnoha letech práce si 28. prosince 1886 nechala patentovat svůj vynález - myčku s ručním pohonem. Tomuto dni však předcházelo dlouhých osm let vývoje.
Josephine začala poněkud netradičně. Nejprve se zamyslela nad detailem - nad držáky na nádobí a jejich umístěním tak, aby nádobí v myčce drželo opravdu pevně a nerozbilo se. O to jí přece šlo. Teprve poté držáky umístila na kruh a ten napojila na motor. Zatímco motor otáčel kruhem, nádobí omývala voda tekoucí shora. Myčka měla ruční pohon a do provozu ji uváděla klika. Myčka byla veliká jako skříň. Dnes by vám tato již historická myčka zabírala podstatnou část kuchyně. Myčka ale fungovala a Josephine se dokonce dočkala ocenění, které jí bylo uděleno na světové výstavě v Chicagu v roce 1893.
Ačkoliv hlavním snem Josephine bylo ulehčit práci běžným ženám v domácnostech, nebylo to tak snadné. První myčky byly velmi drahé a obyčejné domácnosti si je nemohly dovolit. Proto její myčky nakupovali především hotely, restaurace, nemocnice a další podobná zařízení, která si je mohla dovolit. Z Josephine se stala úspěšná podnikatelka a majitelka firmy, která fungovala až do roku 1913, kdy ve vysokém věku 74 let výhodně prodala továrnu i patent. Její snažení však mělo i stinné stránky. Nelíbilo se příliš služebným, kterým myčky braly práci.
Než se myčky staly běžnou součástí vybavení i běžných domácností, uplynuly desítky let. V zemích výhodní Evropy, do které víceméně patříme i my, to trvalo dokonce více než 100 let. Masovému rozšíření myčky předcházelo mnoho věcí a událostí. Změnily se myčky, ty moderní již nevyžadovaly ruční pohon, ale byly poháněné elektřinou. Aby je ale mohly využívat také domácnosti, muselo nejprve dojít k elektrifikaci. Musela být také vybudována kanalizace a poslední věc - musely padnout mnohé diktátorské režimy, které rozvoji a moderní vědě usilovně bránily.
Dnes už se nové a moderní technologie naštěstí šiří mnohem rychleji a čas nám šetří nejen myčky, ale další “chytré vychytávky”.
