V soukromých interiérech jsou běžně k vidění podlahy ze dřeva, laminátu, vinylu nebo keramické dlažby. Méně zastoupené jsou podlahy lité, které jsou typické pro komerční objekty. V posledních letech jsou ale žádané také v bytech a rodinných domech. Jaké mají přednosti a negativa?
Lité podlahy mají hned několik výhod. Nemají žádné spáry a jsou vysoce odolné, dalo by se říci nepoškoditelné a téměř nezničitelné. Nejsou náročné, co se týče úklidu, ani nevyžadují žádnou speciální údržbu jako například dřevo.
Působí však příliš technicky, chladně a neútulně, což je důvod pro jejich využití v komerčních prostorách Jsou poměrně náročná na výstavbu, byť je realizace poměrně rychlá, a v případě poškození je oprava složitá.
Tolik stručně o litých podlahách. Co o nich ještě víme a kam se v soukromém interiéru hodí nejvíce?
Oblíbenější jsou dřevěné podlahy, které vypadají hezky, hřejivě a útulně.
Ty se týkají nároku na rychlost a náročnost instalace, která by měla být maximálně rychlá a jednoduchá. Navíc jsou ohleduplné k samotné stavbě, což odpovídá současnému trendu nízkoenergetických až pasivních staveb.
Ve většině moderních domů je instalováno podlahové topení a důraz je kladen na minimální tepelné ztráty. U podlah už není žádoucí, aby teplo akumulovaly, ale aby dodávaly teplo jen v okamžiku jeho potřeby. Toho se dosáhlo snížením tloušťky a vyšší tepelnou vodivostí.
K tomu se jako nejlepší ukazují být právě lité podlahy neboli potěry. Díky tekutosti jej jejich realizace neuvěřitelná snadná. Tekuté směsi mají vysokou hutnost, vzniká v nich málo bublin a snadno zateče do všech členitostí, jež podlahové topení vytváří. Díky tomu předává teplo z rozvodů do podlahy snáze a litá podlaha tak topí rychleji a hlavně rovnoměrněji.
Lité podlahy se už dlouho používají v komerčních stavbách.
Na výběr jsou dva typy litých podlah - cementové s tloušťkou od 4 cm a anhydritové s tloušťkou od 3,5 cm. Směsi se liší a každá se hodí k jinému účelu. Instalují se při teplotách od 5 °C do 25 °C. Nejčastěji se doporučují do obývacích pokojů, předsíní, sklepů, garáží a chodeb.
Cementové směsi se používají do místností, kde je vyšší vlhkostí nebo se krytina pokládá na vlhký podklad. Jsou dobře kompatibilní s jinými materiály a hodí se zejména pod dlažbu. Při rychlém odpařování vody však může během zrání měnit objem a může dojít k deformaci.
Anhydritové potěry se hodí tam, kde je nutné, aby podlaha rychle vyschla. Během vysychání prakticky nemění svůj objem, a nehrozí smršťování, ani deformace kroucením, takže se hodí na rozlehlé plochy. Problém představuje pouze horší kompatibilita s dalšími materiály, která vyžaduje důkladnou předcházející penetraci.
V obouch případech je aplikace lité podlahy opravdu snadná a rychlá. Probíhá to tak, že na stavbu přijede autodomíchávač. Tekutá podlahová směs se přímo z něj nalije do jednotlivých místností. Není potřeba elektřina ani vodovodní řad a navíc odpadá ježdění s kolečkem a tak nehrozí poničení již hotových částí stavby.
Výhody a nevýhody litých podlah v interiéru:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Praktické lité podlahy jsou běžně v galeriích a muzeích
